Jaké to je zažít zemětřesení jsem už psal, ale jaké to je vidět důsledky na vlastní oči, tak to je kapitola sama pro sebe. To, že člověk nemůže nic dělat, když se mu roztřese půda pod nohama je nic proti tomu, když se člověk dívá na zborcené domy. Dívat se na neštěstí, před kterým není …
Chtěl jsem sepsat první manifest a chtěl jsem napsat o něčem, čeho jsem si všiml na Lomboku. Za pár dní to bude měsíc, co jsem v Asii. Stihl jsem už navštívit Bali a malou část Lomboku. Současně jsem toho stihl ale vidět hodně, na to, že míst jsem až tolik nenavštívil. Co mě tu nejvíce udivuje …
Dá se říci, že se to stává tradicí. Je předvečer před odletem a zase píši pár řádků o nadcházející cestě, aby část světa věděla, že stále žiji. Ačkoliv tentokrát moje psaní asi nebude tak intenzivní jako v minulých případech. Když jsme to dnes rozebírali s mojí drahou spolucestovatelkou, tak jsme se shodli, že nám vlastně …
Každý člověk je individualita. Každý člověk je něčím odlišný, zvláštní, ojedinělý a unikátní. Tím, že jsme jací jsme, tak pak vypadá i náš život. Vše se odvíjí od toho, jak se k věcem stavíme, jak je prožíváme a jak je řešíme. Nejenom činy, ale i naše myšlenky a prožívání ale ovlivňuje, co se bude dít …
Všichni jí známe, na nás všechny čeká a přesto je pro nás něco, na co neradi myslíme a už vůbec o tom nemluvíme. Smrt! Ta jediná, která nás bere všechny stejně. Nedělá rozdíly mezi chudáky a bohatými, mezi talentovanými a nešikovnými, měří nás stejně. Naše vnímání smrti ve společnosti je spíše negativního charakteru řekl bych, …
Je to tak! Žijeme zavření v bublině. A jen my si rozhodujeme o tom, jak ta naše bublina bude velká. Pokud si někdo myslí, že mluvím o osobní zóně, tak se plete. Mluvím o prostoru, ve kterém žijeme a pohybujeme se. Pro většinu z nás jsou to známá místa, kde se pohybujeme, kde máme práci, …
V předešlých článcích jsem popisoval změny, které se týkaly spíše mě samotného. Týkalo se to spíše věcí nehmatatelných než něčeho fyzického, ale nedávno mi došla věc, kterou jsem se začal řídit poměrně hodně už po své první cestě, přesto to nabralo až nečekaných obrátek až po cestě druhé. Jednak jsem tomu dokázal dát jméno a …
Svatojakubská cesta: Aneb, co mi dal měsíc o samotě vol. 4Read More »
Je to přesně měsíc, co jsem opouštěl Santiago. Batoh se nezdál těžší než kdy jindy, ale za to moje kroky byly mnohem náročnější. Na téhle zkušenosti je srandovní to, že opustit svůj život v civilizaci je daleko jednodušší, než opustit život na cestách. Když jsem zhruba před 9 měsíci opouštěl Santiago poprvé, tak to ve mně …
Svatojakubská cesta: Aneb, co mi dal měsíc o samotě vol. 3Read More »
Jít z bodu A do bodu B přes cizí zem přece jen slibuje, že člověk potkává další lidi, minimálně domorodý lid, který v té oblasti žije. Takže ta samota je vlastně silné slovo, ale ve skutečnosti je to pravda. Stále nemáte nikoho, kdo může do vašeho vnitřního světa, nikdo z těch lidí vás nezná, a …
Svatojakubská cesta: Aneb, co mi dal měsíc o samotě vol. 2Read More »
Dlouhou dobu jsem nad tím přemýšlel a ještě delší dobu jsem to nechal, aby mě to ovlivňovalo. Užíralo mě to zaživa. Jak člověk může změnit něco, u čeho nezná původ. Jak to člověk může jen pochopit? Nikdy neutichající otázka proč, nikdy nedostane odpověď. Proč? Protože jí nikdo nezná. Přesto je v naší společnosti spousta lidí, kteří …