Indonésie – Tajemství východu

Dá se říci, že se to stává tradicí. Je předvečer před odletem a zase píši pár řádků o nadcházející cestě, aby část světa věděla, že stále žiji. Ačkoliv tentokrát moje psaní asi nebude tak intenzivní jako v minulých případech. Když jsme to dnes rozebírali s mojí drahou spolucestovatelkou, tak jsme se shodli, že nám vlastně vůbec nedochází, že zítra odlétáme. Čekám, že mě to trefí v letadle, ale také možná ne. Snad mi to dojde před odletem zpět, aspoň. Každopádně vydat se do končin, které se vymykají snad ve všech oblastech tomu, co moc dobře známe z Evropy, to bude každopádně zážitek. Jaký? Tak to se necháme překvapit. Ale to čekání je šílené! Už se těším do letadla, kde mi to snad dojde, co se vlastně děje.

19-22.6.2018 _ Praha-Frankfurt-Singapore-Denpasar-Ubud

Cesta! A cestování! Dvě věci, které jdou ruku v ruce. Mame za sebou čtvrtý den na cestách. Stihli jsme toho hodně. Projit si část Singapuru byla jedna ze super věcí. Nejčistší město má takové označení právem. Servis, který se tu dostane každému je až neuvěřitelný. Dokonce i paní, která se stará o veřejné záchody uměla plynně anglicky. Když potřebuje člověk pomoct v metru, je tam hned několik lidí, kteří přijdou ještě dřív než si člověk stihne říct. Obří bussinesová měkká východu se ale i pyšní prostotou a krásou původních částí města. Ubytování poblíž China tkáň nám dalo možnost se projít právě v těch původních a kouzelných částech města. Místní jídlo na bulváru China tkáň byl úžasný zážitek. Druhý den procházka přes část města až do Gardens by the vás nám ukázala obě tváře města. Po té už bylo nutné se přesunout na letiště a vypravit se na Bali. Přelet, který trval 2 a půl hodiny měl půl hodiny zpoždění, a tak jsme se na ubytovnu dostali až okolo 10 hodiny večer. Denpasar ač je hlavní město čpí chudobou, na druhou stranu tu každý má Smart line a ulice jsou plné aut a motorek. Na letišti je milion taxikářů, kteří se o každého poperou. Naštěstí ne doslova. Chodit pěšky po Denpasar je asi jako o sobě veřejně prohlašovat, že jste blázen. Takže jsme byli jediní, kteří po hlavní ulici šli pěšky. Nic méně svůj plán jsme zvládli, a tak jsme videli, co jsme chtěli. Po té nás čekal přejezd do městečka Ubude, kde se udržíme 3 dny. Zítra nás čeká raft a opičí les.

23-24.6.2018 Ubud

Další dva dny ve městě Ubud s výlety po okolí. V sobotu jsme se vydali raftovat. Bylo to super! Raft jsme sdíleli ještě s dalšími dvěma lidmi. Náš indonéský lodi vod byl mladý, energický a bláznivý. Jízda byla tím pádem velice adrenalinová. Odpoledne jsme se pak vydali do opičího lesa, který je kousek od našeho ubytování. Samo místo je kouzelné a opice tu atmosféru jen umocňovaly. Na druhou stranu nás jedna opice později okradla o část nákupu. Díky tomu jsme měli skromnější večeři, diky bohu víno nám zůstalo. Neděle jsme travili třemi výlety, spojené do jednoho. První zastávkou byla rýžová pole, krásná procházka v přírodě. Druhou zastávkou byl chrám královen, krásný odkaz historie s nádechem místního náboženství. Poslední zastávkou byl svatý hinduistický chrám, který nam nabídl vhled do hinduistických tradic. Atmosféra tohoto místa prostupuje nejen lesy okolo a stěny budov a chrámů, ale dokonce každého návštěvníka. Ti kdo tam přijdou s otevřeným srdcem nemohou odejít stejní.

25-28.6.2018 Amed

Z vnitrozemí jsme přejeli do stíny hory na pláž. Toto místo už nemůže být více zvláštní. Nejen že se nad člověkem tyčí hora, kousek opodál je sopka, ale ještě je tu pláž s černým pískem. Jaké to nádherné zvláštnosti toto místo skrývá. Výhoda tamní pláže je, že to tu není narvané turisty, nevýhodou je pak právě černý písek, který bývá pěkně rozpálený. Tak není divu, že jsme si oba hned první den pěkně spálili chodidla. Já jsem si to ještě vylepšil tím, že jsem usnul na sluníčku a moje záda měli stejnou barvu asi jakou má humr. V Amedu nás čekalo spousty odpočinku na pláži a objevování místního okolí v podobě procházek. Obzvláště se nám líbila kuchyně, několikrát jsme vyzkoušeli rybu dne, která jak jinak byla naprosto čerstvá, takže jsme měli i chuťový zážitek. Pobyt v Ameddu jsme zakončili tím, že jsme se vypravili na sopku Batur. Když jsme v 1 ráno měli být připraveni, tak jsme ještě spali. Díky Natálce jsme se probudili v 1:38, někdo prostě zamáčkl budík (já). Ale díky bohu za jejich mentalitu, jelikož řidič na nás čekal a dokonce nás hledal v našem ubytování, a tak jsme vše stihli v čas. Výstup na sopku byl velice zajímavý a krásný, následně sledovat východ slunce z úpatí sopky bylo dech beroucí, jediná škoda byla, že bylo poměrně oblačno. Výlet jsme završili návštěvou Besaki temple, což je areál několika velkých Hinduisticjých chránů, jejich atmosféra nás prostoupila až do morku kostí, s tím, že jsme měli možnost pěkně z blízka poznat Hinduismus.

28-30.6.2018 Sanur _ 30.6-2.7.2018 Nusa Dua

Poslední dny na Bali jsme trávili velice volně. V obou dvou lokacích jsme byli ubytováni blízko pláže, takže jsme dost času stravili na pláži a ve vodě.  Oproti Amedu nás tady čekal žlutý písek. V případě Sanuru to nebylo ještě tak komerční a turisticke, to co jsme meli ale hned u pláže v Nusa Dua byl horor. Velká část pláže byla lemovaná restauracemi, které nabízeli předražené menu. V odpoledních hodinách byla pak pláž narvaná k prasknutí. Vzhledem k tomu, co jsme viděli a zažili, tak celkem hnus. Pozitivní bylo, ze celém nedaleko byla dobra kuchyně, kde byla velice milá obsluha, ačkoliv nám zapomněli jednou přibalit rýži. Celkove byl dojem z Bali ale dobrý, je to velice zajímavé místo, ačkoliv už tyto řádky píši z Lomboku, kde se nám líbí daleko víc.

2.6-4.6.2018 Lombok – Kuta

Konečně na Lamboku. Sice Bali krásné ale méně turistickému Lomboku se nevyrovná. První velká změna byla patrná hned, na Lomboku je titiz 90% muslimů. Fascinuje mě jak je tu kultura a náboženství propojeno, je to nádherné. Kuta je hned u pláže, takže jsme toho využili a na pláž jsme se vydali hned po příjezdu. Byli jsme hned zavaleni místními dětmi, ktere nam chtěli prodat korále na ruku. Neodolali jsme. Vyuzili jsme i mistni restaurace a ochutnali jak mistni jídlo, tak i zapadni dobrůtky. Po dvou dnech odpočinku v Kutě jsme se vydali k panu Jummirimu, u kterého budeme následujících 9 týdnů učit.

4.7-7.7.2018 English Rijany Course
Tak už to jsou tři noci, co jsme strávili v dobrovolné škole na výuku jazyka. Přivítání bylo malinko zvláštní, jelikož do našeho příjezdu odjížděli dobrovolnice, které tu byly před námi. Viděli jsme hned tudíž část studentů, které jsme poslední tři dny učili. Setkali jsme se také s ředitelem školy, který je zároveň našim hostitelem. Po jedné noci strávené v pokoji pro dobrovolníky jsme se museli ale přestěhovat, jelikož se k místnosti přistavuje vlastní koupelna. Máme za sebou také už první návštěvu u jednoho z bývalých studentů, díky čemuž jsme zažili, jako to vypadá, když vás v muslimské zemi někdo hostí. Byli jsme jediní, kteří jedli. Jídlo jsme jedli pouze pravou rukou, kterou jsme si předtím opláchli v lavoru s vodou. Naservírované nám byly dvě ryby, rýže a meloun. S místními jsme se velice nasmáli ač jsme si nerozuměli. Když jsem tam tak seděl a rozhlížel se po okolí a lidech, tak jsem si z prvu říkal, jak chudá je tato oblast.v momentě, kdy jsem se ale zaměřil na lidi, tak mi došlo, jak moc chudý je západ. Upřímně jsem se snad nikdy takhle necítil. Bylo to něco skutečného. Možná máme spousty vymožeností, ale oni tu mají opravdový odkaz různých společenských hodnot. Mají tu soudržnost, kterou individualistický a na efektivitu zaměřený západ nezná. Zítra nás čeká první volný den, a máme slíbený výlet na pláž. Takže uvidíme další kousek z krás ostrova Lombok.

8.7-21.7.2018 ERC

Tak už to bude téměř tři týdny, co jsem na místě. Učíme, spíme a žijeme tu své životy. Žijeme ve světě, který je nám cizí, přesto si tu oba připadáme jako doma. Nové skupiny, které jsme dostali, abychom je naučili angličtinu jsou naprosto úžasné. Přesto je tu spousta věcí, které mě na tom zarážejí. Třeba situace se zaměstnaností na Lomboku. Ve třídě máme všechny, kteří už jsou nějákou dobu po škole a bez zaměstnání. Přičemž práce ve službách je tu ta největší naděje na práci, tak není divu, že je připravuje především na práci v hotelu. Mladší děti jsou na tom o něco lépe, jednak svým otevřeným přístupem a dětskou radostí se učit a samozřejmě i fakte, že si zatím nemusí hledat práci a ani se tím nemusí trápit. Když to srovnám trochu se západem, kde máme solidní školství a možnost se učit, co chceme a jak, tak nám chybí motivace. Tady naopak motivace přebývá ale zdejší možnosti jsou omezené, i proto se nám s nimi dobře pracuje, jelikož oni opravdu mají chuť se něco naučit. Dokonce se nám poštěstilo a budeme jednou až dvakrát týdně chodit učit do formální školy. Což byl tedy zážitek hned od začátku, když jsme tam šli poprvé. Myslím, že tohle by měli vidět všichni žáci a učitelé v Evropě až si budou stěžovat, že jim ve školách něco chybí.

Co se týče našich volných dní, tak zatím moc na zadku nesedíme. Už jsme navštívili 3 místní pláže, město Praya a několikrát si na motorce udělali výlet po okolí, abychom taky poznali místní krajinu, ve které žijeme. Pomáhá i fakt, že někteří naši studenti se rádi nabídnou někam nás vezmou. Podařilo se nám vidět místní sport „Stick fighting“, grilovali jsme se studenty ryby na pláži a včera jsem si byl s místními zahrát fotbal. Sice jsem samá modřina, jelikož jsem jako jediný 3x spadl ale za to jsem zase dal jako jediný gól. Musím říct, že si myslím, že mi hodně nahrávali protože jsem bílý jelikož si nemyslím, že mi to moc šlo. Ale tak zážitek to byl velice pěkný.

22.7-31.7 ERC a mnoho dalších míst

Čas tu nějak tak běží a věci se dějí. Občas mi přijde, že naše víkendy na odpočinek tuto roli vůbec neplní a spíše si odpočineme během týdne, kdy učíme. Pravda je ta, že nás to tu v klidu moc nenechává a vymýšlíme si výlety a program tak, abychom poznali naše okolí.

Od posledního víkendu se stalo nic méně několik věcí, které stojí za zmínku. Třeba návštěva další státní školy, kam jsme byli pozváni jen jako hosté. Skončilo to ale tak, že jsme tam odučili hodinu angličtiny. Celá ta zkušenost byla velice zajímavá. Hned z kraje nás přivítal učitelský sbor a pohostil nás kávou a vodou, po té jsme se šli podívat do výuky, kde jsme se měli jen představit, což skončilo tím, že jsme učili. Následně jsme byli pozváni na návštěvu k jednomu z učitelů, kde jsme dostali nejlepší kokosy. Náš den tím ale zdaleka nekončil, vypravili jsme se do Kuty, kde jsme se spontánně nechali tetovat, ačkoliv jsme se jen chtěli zeptat na cenu.

V neděli nás pak čekal výlet se želvou. V malém bazénku jsme tu měli zachráněnou želvu, kterou jsme měli vrátit do oceánu. Ve výsledku to byla úspěšná mise, ačkoliv jsme za ní při převozu modlili, aby cestu přežila. Když jsme dojeli do cíle, želva se rozběhla ke svobodě a bylo vidět, že jí pohled na otevřenou přírodu neskutečně těší, není tedy divu, že se hned vrhla do vln a zmizela nám z očí. Během tohoto výletu jsme poznali část rodiny našeho hostitele a byli jsme pohoštěni u rodiny jeho strýce, který je rybář. Není tedy nic zvláštního, že jsme v podvečer šli chytat ryby na břeh oceánu, kde se ještě 200 metrů od břehu dalo pohodlně stát. Úlovek stál za to a tak jsme měli k večeři úplně čerstvou rybu.

Tak jsme ukončili zase další týden unavení ale naplnění různými zážitky, připraveni na učení do dalšího týdne, jelikož nás učení baví a je radost sledovat, jak naši studenti dělají pokroky. Pokud vše klapne, tak nás čeká skutečně odpočinkový víkend na ostrově Gili.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.