Chtěl jsem sepsat první manifest a chtěl jsem napsat o něčem, čeho jsem si všiml na Lomboku. Za pár dní to bude měsíc, co jsem v Asii. Stihl jsem už navštívit Bali a malou část Lomboku. Současně jsem toho stihl ale vidět hodně, na to, že míst jsem až tolik nenavštívil. Co mě tu nejvíce udivuje a zaráží, tak je to prolínání východu a západu. Jinými slovy prolínání odkazů náboženských, spirituálních a kulturních s těžkým konzumem západu. To, na co jsme zvyklí v Evropě je jedna věc a náš návyk už nám nedovoluje si určitých věcí povšimnout, jelikož je považujeme za normální. Ale tady? Tady je to jinak, spousta věcí tu pro nás normální není, ba naopak je to tu jinak ale pronikání západu má stejné tendence, a co víc je to tu ještě více patrnější.
Když se západní člověk rozhlédne po svém městě, tak vidí pořádek a systém. Systém, který byl vytvořen, aby fungoval tak, že někdo z něj prosperuje a někdo do něj vkládá. Není asi velkým tajemstvím, že státy mají zájem na tom, aby se u nich velkým společnostem dařilo a oni si po nich pak dokáží uklidit a to i doslova. Zde si myslím, ten zájem nemůže mít nikdo. Místní jsou daleko více naučeni používat a žít s přírodou, ale ten západ. Západ nikdy nespí, a tak tu člověk najde nejrůznější pochutiny nesmyslně balené do plastu. No jo, to ještě není ta tragédie. Tragédie je, že tu nikdo není naučený s plastem zacházet, takže se z Indonésie postupně stává odpadiště plastu. O slovech jako třídění a ekologie, tu nemůže být řeč ani omylem.
A proč tedy manifest, když to zatím tak nevypadá? Protože až tady mi došlo, jak moc velké firmy korporátního světa touží jen po zisku, zákaznících, dalších trzích a objemu prodaných produktů. Tady mi došlo, že správná cesta je tyto společnosti donutit být odpovědnými za svoje činy, tak jak se to chce po jednotlivcích. To, že si nějáká firma někam neco prodá, to by nemělo zanmenta konec. Všechny společnosti, by měly být odpovědné za svůj produkt až do konce. To, co tu je, je totiž jejich bordel, to je jejich vizitka. To ony zahltily zdejší zem plastem a produkty, které tu nikdo neumí pořádně používat a recyklovat. To ONY! Proto je skutečně jen na nás, co budeme podporovat. Na jedné straně stojí nenažrané korporace a na druhé drobní podnikatelé, kteří mají povětšinou aspoň špetku seběvědomí. Možná, že západ je ztracený, a možná že ne, možná ještě máme čas si spousty věcí uvědomit a začít je znova začleňovat do našich životů. Co třeba začít procházkou, na které seberete pár kusů plastu a koupíte si banán u nějákého živnostníka. Hezkou porcházku!