Jak překrásná je zde příroda, jak překrásný je pohled přes moře na další ostrov a jakých podob tahle krása může také nabrat rozměrů? Lombok, jiný svět sám o sobě. Sice leží hned vedle Bali ale je to tu úplně jiné. Co však chytilo mojí pozornost v posledním týdnu, je věc, kterou člověk nemůže brát z lehka.
Když se v Evropě řekne zemětřesení, tak si většina lidí představí zborcené domy, lidi na ulici a paniku. V současné době jsem zažil zemětřesení několikrát, díky bohu ještě v dobré části Lomboku, kde není tak silné. Nic méně je tu jedna věc, co si nedokáže nikdo představit. Ten pocit! Pocit nejistoty, nebezpečí a bezradnosti, to jsou všechno pocity, které v člověku běhají ještě dávno po tom, co je zemětřesení. Tady totiž nikdy nevíte, kdy to přijde znovu. Ačkoliv jsem nezažil padající dům, snad ani nezažiji, stačí už skutečnost, že ležíte na posteli a celý dům se s vámi najednou začne třást. Jediné, co můžete dělat je vyběhnout ven a čekat až to přejde. Jenže i když je po zemětřesení, člověk stále nemá pokoj, jsou tu ještě dozvuky zemětřesení, které jsou sice slabší ale pro člověka dokáží být stejně nepříjemné.
Místní komunita už spí 4 dny venku, nikdo se neodváží spát uvnitř. Na severu hrozí zemětřesení a na jihu vlna tsunami. Nejbezpečnější místo je asi tam, kde zrovna jsme a i tak je to neskutečně nepříjemný zážitek. Trápí mě pomyšlení na ty lidi, kteří jsou přímo na severu, kde je epicentrum. V sobotu se jedeme do postižených oblastí podívat a povezeme tam balíčky s jidlem, které dnes budeme pytlíkovat. Těším se, že aspoň trochu přiložíme ruku k dílu a zároveň se hrozím toho, co všechno tam uvidím. Nejhorší je, že je to příroda, která je nepředvídatelné a člověk se proti tomu nedokáže nějak připravit. Sdílíme tu všichni jeden úděl, ačkoliv někteří víc a někteří méně.
Pokud by se někomu chtělo pomoct, tak je určitě možné mě kontaktovat. Pokud ano, tak můžete zde:
Lucas George Zajíček – FB
lucas.zajicek@gmail.com