V poslední době jsem si začal klást jednu otázku. Co všechno vlastně patří k cestování? Něják jsem si zvykl na to, že když cestuji, tak mám krosnu na zádech, před sebou několik set kilometrů a nikdy nevím, co se stane a kde budu spát. Takový život trampa, prostě někde na cestě a užívat i všech krás, co cesta a den nabídne. I když je to zatím nejlepší způsob cestování, tedy aspoň pro mě, tak né vždy to jde. Buď kvůli penězům nebo kvůli času, přece jenom dát si procházku na měsíc je docela závazek. Tak někdy nezbývá než si užívat krátkodobých tulek třeba někde v zahraničí po městě, třeba i v rámci práce.
No a tak jsem se vydal takhle poprvé na konferenci do Maďarka. Budapešť a Szeged, dvě maďarská města, která se od sebe více nemohou snad lišit. Jednak to bylo moje poprvé v Maďarsku a hned ještě hezky s tím, že jsem mohl navštívit dvě města. Sice jsem do toho byl jeden den uvázaný na jednom místě kvůli konferenci, ale uvázaný tak, že jsem měl možnost si poslechnout spoustu inspirativních lidí v rámci různých panelů a zároveň jsem sám měl tu možnost v rámci jednoho panelu přispět k tématu Digitalizace v neziskovém sektoru. Takže objevování trošku jiného charakteru, ale také velice přínosné.
Nic méně zbylé dny sloužily k objevování krás Maďarska. Hned první den nám nabídl toulky Budapeští za velice krásného počasí, přes nechápání zbytku skupiny jsem si Budapešť užil v kraťasech a triku s krosnou na zádech (jak jinak). Musím konstatovat, že Budapešť je velice krásné město s překrásnou architekturou, tuto skutečnost podtrhuje fakt, že se v centru nalézají převážně historické budovy, zkrátka pastva pro oči a balzám pro duši to sledovat.
Mou pozornost nejvíce upoutal most, který spojuje dvě části měst, Buda a Pešť. Když jsem přecházel přes most, tak sem se nemohl vynadívat na dvě sochy ležících lvů. Při tomto výjevu jsem si představil minulé krále, panovníky a vladaře, jak překračují mst za doprovodu svých armád. Jak jim lvi kynou při příchodu na pozdrav a vladaři jim vzdávají hold za přivítání, konkrétně mi pak na mysl přišel výjev Alexandra Velikého, jak projíždí přes onen majestátný most a kynou mu králové džungle. No každý máme fantazii nějákou.
Nic méně Budapešť je jedno z měst, která na mě zanechalo dojem a definitivně místo, kam se znovu rád vrátím. Při prozkoumávání Budapešti člověk narazí nejen na krásné historické památky, ale také na všední tvořivost místních přilákat oko turistů. Takže člověk narazí na spoustu zajímavých míst, třeba krásné kavárny v zapadlých uličkách nebo velice autentické hospůdky. Myslím si že každého na ducha pozvedne procházka podél řeky mezi dvěma městy. Zajímavý pohled pak člověk dostane při noční plavbě, kde je možnost vidět Budapešť rozsvícenou, taková dech beroucí krása. Zkrátka kouzlo okamžiku!
Takže, až příště poletíte přes Budapešť, tak nezapomeňte vystoupit a aspoň se rozhlédnout okolo.