Po uplynulých dnech, kdy jsem si zažíval velice zajímavé věci a transformace v životě. Jsem dospěl velice zajímavému uvědomění. Dokázal jsem si sám pro sebe přesně popsat určité věci, které věřím, že se dějí i v životech dalších lidí. Proto bych se o tyhle věci rád podělil.
Každá změna v našem životě, opravdu jakákoliv, je doprovázena přeměnou energie. Něco se rodí a něco umírá. Jako velice příhodné se hodí přirovnání s horečkou. Horečka se nejprve dostane do nějákého bodu, a pak se to teprve začne zlepšovat. V našem životě, je to se změnami stejné. Každá změna s sebou nese obrovskou transformaci energie, což se mnohdy může projevovat velice nepříjemně. Jak na úrovni fyzické, tak i na úrovni psychické. Důležité je to rozpoznat a pracovat s tím. Neříkám, že je to sranda, jen jsme jediní, kdo s námi je celý život, takže stojí za to sobe věnovat ten extra čas. Odměnou je nám samozřejmě lepší a spokojenější život.
Co to ale je bod „nevím“. Zajímavá věc, kterou jsem dnes rozklíčoval a dokázal si jí popsat. Z části si myslím, že si to dokážeme vytvořit tím, že si necháváme „otevřených“ moc dveří. Je to asi jako by člověk stál na křižovatce, která má až příliš moc cest, ze kterých si člověk může vybrat. Plýtváme pak energií na rozhodování. To jsou přesně neuzavřené věci v životě, stále zvažujeme minimálně dvě varianty. Ukončit nebo neukončit. A když má takových věcí člověk v životě mnoho, tak to vede mnohdy k otázkám dokola. Což je spousty energie. A když člověk vypotřebuje hodně energie, tak spadne hradba, která nás chrání. Jsme zranitelnější pro všechno. Negativní pocity, nemoci myšlenky, špatná rozhodnutí a tak dále. Zkrátka negativní energie má volnou ruku.
Další věc, která má dle mého názoru vede ke vzniku bodu „nevím“ je nedostatek jasných věcí v životě. Jsme sociální zvířata a jako taková, potřebujeme mít určité jistoty. Nedostatek jistot vede k pochybnostem a pochybnosti jsou zase převlečená negativní energie. Dostáváme se do podobné situace jako s křižovatkou, zkrátka moc neurčitého. Znovu budeme vynakládat neskutečné množství energie jen na vnitřní srovnání si těchto věcí. A to před sebou máme život, každý den. Každé rozhodnutí stojí energii, a když je toho moc, tak se z věcí stávají automatická rozhodnutí, popřípadě potlačené věci, které nenabyly konce. Ať tak či tak, generuje to bod „nevím“. Žít život na 100% naplánovaný vede ke strnulosti a myslím si, že po čase k frustraci z toho, že víme, co bude. Opačný extrém vede zase k extrémní variantě bodu „nevím“, který nás stojí spousty energie.
Tak či tak, vzniká jedna stejná věc, která to vše spojuje s bodem „nevím“. Nejistota. Nejsme si jistí buď ničím, nebo tím, že tak jak to máme není třeba správně. Nejistota nás stojí úplně nejvíc. Je to jako chodit tam a zpět a nikdy neudělat ten poslední krok. To je přesně nejistota. Nejsme si jistí, tak bych specifikoval tuto nejistotu. Ano či ne? Ukončit či neukončit? Nevím! A jsme v kolečku, ze kterého nevyjdeme dokud neuděláme jedno rozhodnutí. Ale je to jen fáze a stačí říct ano a pohnout se dál. Lepší je zavřít dveře a hledat nové, než koukat na jedny pootevřené dveře zas a znovu.