Hodně dlouhou dobu jsem se zamýšlel nad minulostí Česka, jak se tu měnily režimy a jak se vyvíjela naše společnost. Přemýšlel jsem nad tím, co znám z dějin, z vyprávění a z dalších zdrojů, které hovoří o naší temné éře. Čtyřicet let jiného režimu nás zajisté poznamenalo, vytvořilo to podmínky pro další x generací, které se s tím budou muset vypořádat. Ale dostali jsme možnost to změnit, oklepat se a jít dál, pamatovat si jaké to bylo a pracovat na lepší společnosti. Sice se po třiceti letech vracíme trochu zpět díky některým politickým představitelům, ale ve srovnání s Tibetem jsme nikdy neochutnali skutečný dopad ideologie pod záštitou Komunismu.
K tomuto závěru mě vedou dvě věci. Jednak jsem měl možnost navštívit tibetské muzeum v Daramshale a vést několik rozhovorů s mladým klukem z Číny, který cestoval po Indii. Tehdy jsem skutečně pochopil jak silný dopad může mít špatná ideologie pod záštitou diktátorského režimu. Největším a nejsmutnějším příkladem je právě osud Tibetu. Dokonce né každý ví, co se tam děje. Vždycky jsem tušil, že by se to dít nemělo a Čína postupuje tak, jak by nemělo být snad ani možné v 21. století. Ale až do okamžiku než jsem vstoupil do muzea jsem netušil v jakém rozsahu a jaký způsobem si Čína počíná.
Přestavte si, že přijde někdo a začne vás systematicky ničit kulturu, náboženství, životní styl. Degraduje vás na úroveň zvířete a tak s vámi zachází. Tibeťané dostávají za stejnou práci 4x méně než Číňané na území Tibetu. Zhruba 80% tibetských absolventů nemůže najít práci, jelikož je primárně dávána Číňanům. Všude visí propagační materiály režimu, nutí vás odříkávat, jak jsou budovatelé Číny úžasní. Jejich portréty jsou všude včetně chrámů. Nesmíte vystavovat symboly své kultury a náboženství. Jinými slovy, přijde někdo a chce vás postupným nátlakem vymazat z povrchu země. To je něco, co si díky bohu Česko nikdy nezažilo, i když rusové používali obdobné metody, tak to nikdy nedotáhli do takového extrému.
Jan Palach a Jan Zajíc, dva studenti, kteří se stali symbolem za odboj, za samostatnost Československa. V Tibetu je tohle číslo ve stovkách, jelikož se Tibeťani stále snaží upozornit, na to, co se tam děje. Za svobodu Tibetu a svobodu projevu. Za hodnoty, které jsou na západě zatím ještě normální součástí. Hodnoty, které jsou Tibeťanům odepírána jejich vlastním území. Je až neuvěřitelné, co všechno se může dít na lidských životech ve jménu ideologie za lepší zítřky. Podobně jako v Česku, kdy pětiletky měly přinést hojnost a namísto toho vytvářeli nedostatek. Přál bych každému dostat možnost navštívit toto muzeum, aby si člověk uvědomil, že i bohužel v 21. století nejsou věci samozřejmostí. Měli bychom si svobodu hýčkat a bránit, jelikož tu budou vždycky ti, kteří prahnou jen po moci a na lidech jim nezáleží.