Změněné stavy v životě

Život! Tak prosté slovo a přesto mnohdy nepochopené. Stejně jako vnímání života. A přesto tou nejdůležitější otázkou v životě je právě. Jak vnímáme život? Co pro nás znamená? Den ze dne, týden z týdne a tak dál. Nejen jeho ohraničení a náplň nám dává smysl. Hledáme účel, pochopení a porozumění. Proč jsme tady? Proč se nám děje právě toto? Těch otázek spjaté s životem samotným je nespočet a odpovědět na ně zabere více než jen jeden život. Když se ale vrátíme zpět ke vnímání života, tak se vsadím s každým, kdo to čte, že zažil moment, úsek nebo období, ve kterém neměl téměř zdání, co se vlastně dělo. Občas jsou to krátké úseky a občas trvají déle, ale jejich podstata je stejná.

V životě, který obzvlášť v této době má být velice uvědomělý a chtěný se stejně dostáváme do situací, ze kterých vyjdeme tak, že si říkáme: „co se sakra stalo?“ Ačkoliv je to nepříjemné a my si připadáme jako oběti, tak je to asi nedílnou součástí života samotného. Nelze říci bohužel nebo bohudík, jelikož to zjistíme až na konci příběhu. Nikdo nám nedá odpověď dřív, ani sám život. Až čas nám odpoví. Až čas nám dá vysvětlení, co se to vlastně stalo a proč. A tak nám nezbývá než tyto okamžiky do života přijmout. Nejde o to, že bychom třeba úplně nevnímali, nebo se snad dělo něco naprosto neskutečného proti naší vůli. Stačí jen to, že když se ohlédneme, tak najednou neznáme odpověď, neznáme to „proč“. Proč jsem jednal tak či onak. A to je život.

Proč se do těchto stavů dostáváme? Netuším. Asi je to nutné, nebo jsme si to sami vybrali, jen ne úplně vědomě. Zkrátka i takové situace a stavy slouží našemu životu. Chápeme to? Myslím, že ne, že to vždy chceme změnit, jelikož nám přijde, že jsme byli okradeni o možnost volby. Ale nedá se dělat nic jiného než jít dál, takhle funguje život. Jsme součástí hry, která je větší než my. A i každý úděl, který si musíme prodělat má své místo v našem životě. Takže i ta nejhorší věc, která se nám stane, tak i ta má své místo, má své uplatnění v našem životě. Všechno je lekce a je jen na nás, co si z toho odneseme.

Myslím, že každý ve svém životě zažil situace, ve kterých si přál vrátit čas zpět a změnit něco. Takhle život ale nefunguje, neděje se lineárně, ale organicky, a proto my nikdy netušíme, co se přesně děje. každá věc vede někam dál a my bychom museli být velice schopní věštci, abychom vůbec tušili. Ale nikdo z nás není! Náš život není jen naším, ale sdílíme ho s ostatními, proto není možné brát zpět věci v životě, o kterých si vlastně nejsme jisti. Nejsou totiž jen našimi věcmi. Kdykoliv se vám něco takového stane, tak to berte jako signál, že se někde máte co učit. Je to přece jen lekce a té není třeba se bát, i když se nám to zpočátku zdá. V takový moment je potřeba se podívat na sebe a ujasnit si, kdo jsme, kde jsme a kam chceme kráčet. Když zůstaneme chycení v minulosti, tak nám to nic dobrého nepřinese. To, že jsme vnímali, nebo nevnímali věci, tak jak jsou, je prostě nedílnou součástí života. Každý máme svou vlastní interpretaci, které nikdo kromě nás nerozumí. Jediné, co člověk může udělat, je i v takových situacích zůstat otevřen světu a nezavírat se do sebe.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.