V posledních dnech se naše pohledy zas a znovu upínají na pomyslný konec roku a Vánoce. Svátky klidu a míru ovšem už svátky klidu a míru nejsou roky. Tradice jsme vyměnili za vánoční shon a soutěž o nejlepší dárek, pohodu za pocit, že nemusíme vstávat do práce a tradice ty už jsou ty tam, zůstal jen stromeček. Před tím vším jsem před dvěma lety ujel a minulý rok taktéž. Letos se na to vše těším, ale nevím proč. Vánoce v roce 2019 pro mně znamenaly jednu postel v hostelu, kufr pod ní a představu, že nevím jak a s kým budu trávit Vánoce a Nový rok.
Vánoce jsem nakonec strávil tak, že jsem od 23 prosince byl v Dharamsale (tam kde sídlí Dalai Lama) ve společnosti, dvou a pak třech „cizinců“. Nejprve jsme tam dojeli ve složení moje maličkost, slečna z Keni a týpek z Kolumbie. Následně se k nám připojila slečna z Mexika a Francouz. Štědrý večer jsme trávili v jedné malé restauraci, sedící na zemi, s pizzou a drinky na stole, jsme sdíleli svoje příběhy, hovory s našimi rodinami a spousta smíchu. To jsem nečekal! Tohle pro mě byly ty „pravé“ Vánoce. Žádné dárky, žádný stres, jen klid, pohoda a radost ze společnosti jiných lidí. Ale ono to není mnohdy o tom jak to vypadá, to co stojí skutečně v pozadí jsou hodnoty, které jsme byli schopní v ten čas společně sdílet. A to je pro mně něco, co mi víc a víc začíná ve společnosti chybět. Schopnost lidí něco uznávat, za něco se postavit a něčemu věřit, bohužel, a naše bývalá vláda toho byla důkazem se moderními hodnotami staly lež, peníze a moc.
Stejně tak jako o Vánocích si spousta lidí ráda lže a vše schovají za předražený papír do krabice, kde se skrývá gesto jež by mělo něco mále říct ale nikdy neřekne. Tak jako vloni se hezky poplácáme po ramenou, obejmeme se a dáme si kapra, pak rozbalíme pár dárku a zase budeme na chvíli věřit, že všechno je super. Pro toho, komu to vydrží jen chvíli je tu ještě Nový rok, možná předsevzetí a iluze nového začátku. Když si vzpomenu na Silvestr 2019, tak vidím pořád ty tři tečky v objetí pod hvězdným nebem Himalájí, vzhlížející vzhůru, poslouchajíc „Blue pale dot“ od Karla Sagana. Ticho, protože v Indii se Nový rok neslaví s ohňostrojem, klid a mír, jelikož jsou všichni doma. Jen my tři, tři příběhy, které do té chvíli neměly nic společného. To je pro mně věc hodná energie a času, schopnost sdílet sám sebe s druhými. A ať už to jsou naši blízcí nebo naprosto cizí lidé, všechno je jen tak skutečné, jak si dovolíme my sami. Pakliže si člověk lže sám sobě, nic nemůže být úplně skutečné.
Tak pojďme letošní rok uzavřít v pravdě a lásce, dejte radši někomu po stromeček objetí nebo společnou večeři, ba i třeba odpuštění bude to mít větší hodnotu než ten sebe dražší dárek.
Vaše věčnost…